Toto světlo mě provází ve snech. Je teplé a měkké jako celá atmosféra. Ten pocit dětství a domova v paprscích zapadajícího slunce procházejících bytem. A když se probouzím, otvírám oči v slzách. Pokud po smrti něco je, doufám, že to je tento pocit. Nádherný a čistý. Navždy. V hluboké propasti bez času. Tak jako před narozením.
